PRO RADOST
To bylo v pátek, po 'o', deštivý den, jedu na návštěvu a šňůry aut nevěstí nic dobrého. Uzavírky na dálnici Brno Ostrava zpomalovaly provoz, nervózní cestující s vyhlídkou na prodloužený víkend spěchali, aby byli v cíli co nejdříve.
Stěrače cyklovaly nekonečnou dráhu na skle mého Tranzitu, ze zadu ze zadních dveří se v pravidelných intervalech ozýval jeho kolega, taky stěrač.
Z přemýšlení nad skutečností, že je zase pátek a už těch pátků bylo tento rok mnoho, mne vytrhla melodie telefou. Mimochodem, když máte v autě hlasitý telefon, rádio, tempomat, měchy na zadní nápravě, nezávislé topení a to vše včetně auta je funkční, tak to je radost.
Tak ten telefon - jo abych jste věděli, používám úplně obyčejný tlačítkový ne nijak chytrý tak říkajíc za 'babku'.
Tak ten telefonát - byl jako vždy prozaický. laskavý hlas na druhé straně se opatrně vyptával, zda se dovolal správně do opravny svářeček. Ha, dovolal, tak jsem mu to potvrdil. Přece mu nečeknu, že se dovolal do márnice - tak se hlásí jeden můj dobrý známý - opravuje pračky a je fakt odborník - na pračky.
Tak v tom telefonu ten hlas mně začal popisovat, co má za zařízení, a co má za starosti se svářečkou a ostatní podrobnosti.
K věci: pán byl od Prostějova, pán je 44. ročník, pán se železem umí, pán sváří celý život a pán vlastní WLSP 315. Dále popisoval jak se snažil najít někoho v Prostějově a vůbec někoho, kdo by mu pomohl zařízení zprovoznit.
Z celého monologu Vám sdělím to podstatné v Prostějově mu sdělili:
'Zařízení WLSP se neopravuje, je to stará věc, my opravujeme svářečky typu ESAB. Na to máme diagnostiku. Na ni zařízení zapojíme a potom opravíme. S pájkou se již dnes nic neopravuje'
Zda tento monolog zazněl slovo od slova tak, jak jsem jej uvedl, to nemohu odpřísáhnout, ale diagnostiku bych rád viděl. Vzal bych si ji do ruky, nechal se s ní vyfotit, přizval bych našeho Jacka - to je pes a mněl bych radost až do toho pověstného rána. Po vystřízlivění bych ji vrátil s tím, že na WLSP NESTAČÍ a že mně je vlastně k ničemu, že se vrátím k pájce a ohmetru a nejlépe k vlastí HLAVĚ a snad budu mít úspěch.
Zpět k tomu telefonátu.
Jak už jsem psal, já v tu dobu v dešti na dálnici D1 a míjím Vyškov. A je pátek a po 'o', moc nikam nespěchám, nikdo mne na čas nečeká. Zadávám polohu pánova bydliště do navigace a hle, nějakých 25km je do cíle.
Pomoc bližnímu je mně bližší jak moje vlastní triko, zvláště, když vlastní svářečku, která zlobí.
Nebudu už tento příběh dále popisovat na konci každé pohádky je šťastný konec........
- asi za dva roky
opět se ozval ten stále mladý důchodce, ale tentokrát nebyla nemocná svářečka, ale STARTOVACÍ vozík SZ 1000, ale to je jiný příběh